V Česku se stal z Dunga David
© MAFA - Jiří Bervida
Nhien Nguyen Duy
Jeho rodina si na život v Česku zvykla. On sám umí perfektně česky, ale v telefonu je přece jen poznat cizí přízvuk. Jeho synové, kteří do republiky přišli jako malí kluci, mluví dokonale česky i vietnamsky. "S rodiči a s bratrem mluvíme vietnamsky. S ostatními česky," říká jeho dvaadvacetiletý syn Dung Nguyen Tien, který hovoří ještě anglicky a německy.
Dung, což je jeho křestní jméno, však od svých českých kamarádů neuslyší. Všichni ho oslovují Davide. "To je moje umělecké jméno. Kamarádi měli potíže s vyslovováním vietnamského jména. Komolili ho, tak jsem se stal Davidem," směje se mladík, který do republiky přišel v devíti letech. Otec i syn se za svůj pobyt v České republice občas setkali s poznámkami ohledně barvy pleti. Nepřikládají tomu však žádnou váhu.
"Vždycky jsem se pohyboval mezi inteligentními lidmi, kteří s tím nemají problém. Když už se mi to stalo, byl to neznámý, asi méně vzdělaný člověk. Češi jsou hodní a slušní lidé," pochvaluje si Nhien Nguyen Duy.
Stejně mluví jeho syn. "Mezi spolužáky jsem s tím nikdy neměl problém. Když něco takového slyším od cizího člověka, vůbec nereaguji, nechám to být," říká David, který studuje vysokou školu v Praze, kde bydlí i se svým mladším bratrem, jenž studuje gymnázium.
David má české i vietnamské kamarády. A tak ví, že mezi oběma komunitami jsou rozdíly. "My Asiaté jsme víc citově založení a také uzavřenější. Můj nejlepší vietnamský kamarád na mně vždycky všechno pozná, aniž bych něco řekl. Vidí, že mám starosti. Českému kamarádovi musím všechno říci," říká.
Pan Nhien Nguyen Duy už několikrát uvažoval, že by se vrátil zpátky s rodinou do Vietnamu. "Oba synové tady studují školy. A než je dokončí, tak se rozhodně nevrátíme," vysvětluje, co ho v Česku ještě několik let zdrží.
Eva Tichá
Autorka je redaktorkou MF DNESČlánek vyšel 3. 2. 2005 MF DNES